Ze zákulisí kongresu
Vítám vás, kolego Richarde, jak pak se pořád máte?”
“Ale znáte to, kolego Hagene. Pořád se mi doma někdo courá. Kde jsou ty časy, kdy se lidi do Richarda báli. A teď mi tam, považte, leze i televize. A ještě navíc mě spolek stále uhání, že mám nízkou úmrtnost. Ale já vám řeknu proč! Nechtějí mi uznat těch několik tisíc mrtvých z doby, kdy se u mne stavěla továrna. Že prý to není mojí zásluhou. Jenže já se pane snažil. Copak si myslíte, že ty závaly padaly samy? To teda né, ještě dneska mě bolí záda, jak jsem se s nima nadřel. No a oni si klidně všechno připíší na konto válečných obětí; mně zbyla jen nedodělaná fabrika, která mi nota bene padá na hlavu. Ještě že tam mám to radioaktivní úložiště. Tam je klid, nikdo tam moc nechodí, všude vzorně uklizeno a když si lehnete na ty sudy, tak to příjemně hřeje do zad.”
“Problémům se dnes nevyhne nikdo. Lidé si nás vůbec neváží, strach a úcta jsou jim pojmy zcela vzdálenými. Mě tady zase chtějí obnovit těžbu… Ale podívejte, tamhle přicházejí pánové Leo a Michael ze Stříbra, a za nima další. Omluvte mě laskavě, musím se věnovat příchozím. Znáte to, tyhle každoroční kongresy…”
“Ale to je přece pan Richard!”
“Paní Loreta z Klatov! Ani jsem vás nemohl poznat. Čím to je, že jste stále krásnější?”
“I vy lichotníku jeden. A co je u vás nového?”
“Ani se neptejte, samá smůla. Onehdá vlezli dovnitř nějací dva troubové. Na svícení měli jenom pytel od cementu, tak si ho rozdělili na poloviny, jednu na cestu tam a druhou na cestu zpátky. Tak jsem je na zpáteční cestě trochu zamotal a měli po svícení. Čtyři dny jsem čekal, než vypustí duši a pak je našli. Zatraceně. Potom mi skočil větračkou nějaký blázen. Jenže se dole zrovna motali jeskyňáři a cvičili nějakou záchranku či co. Naložili ho na nosítka a málem by to přežil, ale překousl jsem mu hadičku a on stačil vydechnout naposledy těsně před tím, než ho pronesli dveřmi. Jenže mi ho zase neuznali, protože to byl sebevrah…”
“Mě tu vraždu ze žárlivosti předloni uznali.”
“Jejda, pan Hosen, kde vy se tu berete?”
“No jo, tam u vás dole na jihu, tam vám projde všechno.”
“Ale drahý Richarde, přece by jste se hned nečertil. Přece nejde o to, kdo z nás nasbírá víc dušiček. Hlavní je, že my, nerudní, musíme držet pospolu.”
“Omlouvám se, drahá kolegyně. I vám, kolego Hosene.”
“Tak je to správné. A podívejme, támhle se nese ta fiflena Vlastěnka. Slyšela jsem, že důstojný pán Prokop chce navrhnout kongresu jako místo příštího zasedání její Diamantový dóm. Brr! Všude samé vlhko a tma. A nebýt té báby s roštím, tak by tam ani neměla žádné smrťáky. Co ten dědek na ní vidí?”
“Ó – omluvte mne prosím paní kolegyně, musím si ještě něco neodkladného zařídit…”
“Já, ehm, madam, právě jsem si vzpomněl… Uvidíme se později, že? Haló, pane kolego, počkejte, přece by jste nechtěl všechno pro sebe?”
“Jak mne těší, slečno Vlastěnko, že vás konečně poznávám. Dovolte, abych se představil – jsem Hosen z Hosína.”
“A já jsem Richard Kalkenbruch von Leitmeritz, ale dobří přátelé mi mohou říkat Ríšo.”
“Těší mě pánové.”
“Ale copak, že jste taková bledá a chladná?”
“Mohu vám nabídnout svůj plášť, celá se chvějete.”
“Děkuji pánové, to přejde. Jen jsem trochu nastydla.”
“Ano, slyšel jsem, že máte doma trochu vlhko, ale ty komory, ty nádherné, obrovské komory..!”
“Ach ano, ale jsou potíže s větráním. Raději bych je vyměnila za něco menšího, útulnějšího. A pak ta černá barva…”
“Mohl bych vám nabídnout nejčistší, zářivě bílý kaolín. Kdyby jste mne přijela navštívit, ukázal bych vám místa, odkud pochází nejjemnější čínský porcelán.”
“Laskavě nepřehánějte, pane kolego, ty vaše nažloutlé záchodové mísy nikoho nezajímají. Pokud vám je, slečno, chladno, mohu vám nabídnout jedinečné radonové lázně. Teplo nukleární energie vás jistě zahřeje a pestrá paleta paprsků vrátí vašim lícím barvu. Máte-li zájem, mám jeden kapesní stronciový zářič sebou.”
“Neurážejte laskavě moji keramiku, kolego! Já také nezesměšňuji vaše orezlé sudy s vyčpělými kusy kobaltu.”
“Grrrt!”
“Grrrt!”
“Ale pánové, klid prosím. Kongres začne již za několik okamžiků. Mohu vás požádat, aby jste laskavě zaujali svá místa? A vám slečno, mohu nabídnout rámě? Tak. Zasedání se letos koná na břehu jednoho z mých jezer. Nemusíte se bát, skály jsou příjemně prohřáté sluncem. A na závěr jsem přichystal ohňostroj. Máte ráda ohňostroje? Já velice…
