Štola, která měla ráda ticho

Zdálo se, že ticho a tma tu vládnou už celé věky. A přitom tahle štola pamatovala sotva šedesát let. Ale dávno pryč už byla doba těžby. Neozýval se tu rachot vozíků, houkání sirén ani hřmot pneumatických kladiv.
Nehybná klenba zapomněla na rány odstřelů. Hlasy lidí umlkly a s nimi odešlo i světlo. Ještě nějaký čas zaznívaly z dáli ozvěny lidské práce, až zmizely docela. Štola zůstala sama. Ale nebylo jí souzeno dožít se v klidu svého zániku.
Po mnoha letech skončila vláda ticha. Znovu zazněly lidské hlasy, znovu zaduněly údery kroků. I všudypřítomná tma musela ustoupit. Zprvu jen matnému svitu pochodní, chvějivým plamínkům svíček, nažloutlým světlům baterek. A později jasné záři reflektorů i oslnivým zábleskům elektronických blesků. Do toho zněl rachot kamení, hvízdání, třískání do kolejnic, někdy i řev opilých hlasů a smích.

Ale štola už byla stará. Zdánlivě mohutná klenba jen stěží držela váhu horniny. Ve stropě se začaly objevovat praskliny. Prohnilá výztuž už nechtěla unést ani sama sebe. Až nastal poslední den. Jemné otřesy, které způsobila ozvěna osamělých kroků, rozechvěly skalní strop. Praskliny se začaly zvětšovat. Zvuk kroků sílil, pravidelné údery bot rozechvívaly štolu víc a víc. Tu a tam odpadlo ze stropu několik kamínků. A kroky už byly tu.

První nevydržela stará výdřeva. Pomalým, téměř neznatelným pohybem se trámy prohnuly. V následujícím okamžiku praskly a sesuly se k zemi. Hromové zadunění zahřmělo štolou a tisícitunová masa stropu se zhroutila. Obrovské balvany zavalily chodbu. Táhlé dunění zaniklo v dáli. Nastalo ticho.

Ale tma ještě nebyla. Baterka člověka za závalem svítila dál. Štola trpělivě čekala na tmu. Věděla, že se dočká. Co je pár hodin proti věčnosti…

Mohlo by se vám líbit...

komentáře 2

  1. jaroslav Samek napsal:

    Zdravím, našel jsem po dlouhém hledání pověsti ameriky. Chtěl bych Vám zde napsat,že ve většině nejste auterm. Např. Štolu co měla ráda ticho napsal můj kamarád ,který již bohužel není mezi námi. Jeho přezdívka byla ,,lyšák“ (Tonda Škába) jezdili jsme s partou na Ameriku v letech 79-84 a většina příběhů,které tu píšete nebo kde se vyznačujete za autora,nejsou příběhy Vaše ale Lyšáka. Mám někde ještě jeho verze v originálu a okopírované na ofsetu z roku 83,který měli v Energovodu,kde pracovala jeho maminka. několikrát jsem se s těhoval,tak snad to najdu. Těch pověstí co napsal bylo asi 40. Některé se zakládali na pravdě a skutečně se událi. hagena jsme dokonce několikrát viděli, jednou mu z kapsy vypadl nůž Hitlerjungen., ketrý si nechal jeden z našich kluků,do dnes ho asi má.
    Možná by bylo dobré z důvodu piety,toho autora změnit. hezký večer jarda Samek (Bobr)

    • Jan Žák napsal:

      Dobrý den a díky za komentář. Já se nikde pod pověstmi neuvádím jako autor, protože jsme je nenapsal. Tyto pověsti pro tuto stránku jsem získal od pana Lahody, jeho stránky můžete nalézt zde: http://www.podzemi.eu/ Zkuste ho kontaktovat a na toto téma se s ním o tom pobavit. Rád se dozvím, jak to je. Honza Žák

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.