Smrt v Hagenově štole

Ve věčném přítmí štoly se zlověstně a takřka vyzývavě pohupuje kus obyčejné rezavé kolejnice, kterou sem kdosi neznámý zavěsil. Pod ní prosakují z vápencové stěny jiskřící krůpěje a stékají do malé studánky. Stačí jediný pohyb rukou, jediný úder tyčí do kolejnice, aby se zvonivý zvuk rozlehl podzemím a mnohonásobnou ozvěnou pozvolna zanikal kdesi v hlubinách spletitého podzemního labyrintu. Podle stále živé legendy má tento zvuk probudit cosi temného a zlého, monstrum děsivých snů, démona zrozeného z nepojmenovatelných úzkostí lidského podvědomí? Podívejme se nyní na kořeny celé té zvláštní pověsti. Vyprávějí ji trampové u večerních ohňů v divoké skalnaté krajině Českého krasu, kde kaňonovité krátery opuštěných lomů mezi Karlštejnem a Mořinou, propojené labyrintem podzemních chodeb – zejména Velká a Malá Amerika – už desítky let vábí mladé romantiky. Jenže na příliš smělé odvážlivce tu číhá smrtelné nebezpečí; tajemný fantom opuštěných štol, všeobecně nazývaný Hagen. Je to prý přízrak německého vojáka, který jako jediný přežil z jednotky rozprášené partyzány v květnu 1945 a nalezl úkryt ve zdejším podzemí. Racionálnější vypravěči připouštějí, že se zde mohl po určitou dobu skutečně nějaký voják skrývat, ale ještě pravděpodobnější je, že nějaký pobuda či pronásledovaný zločinec využívá pověsti o vojákovi, který zabloudil a zahynul v chodbách Ameriky, a na Hagena si hrál. Tomu by nasvědčovaly zprávy o ztrácejících se potravinách a věcech táborníků, o krocích rozléhajících se v opuštěných úsecích chodeb, a také o lidské postavě zahlédnuté na místech, která jsou považována za nepřístupná. Hagenovi jsou ovšem přičítána i přirozená neštěstí vzniklá lidskou neopatrností, zejména pády ze srázů či oběti závalů v podzemí. Přesto není vše tak jednoduché. O tom svědčí například příběh o dívce Hance, která si jednou v noci odskočila od táborového ohně za vykonáním přirozené lidské potřeby – a už ji nikdo nespatřil. Její přítel, který se ji asi po čtvrthodině vydal hledat, došel jen do míst, kde byl další průchod znemožněn, protože pokračování chodby bylo zatopeno. Na okraji vody našel její zakutálenou baterku a rozryté bláto, jako by upadla nebo ji někdo srazil na zem. Jen ozvěna odpovídala na jeho volání. Za pomoci kamarádů zoufale prohledával všechny dosažitelné chodby i okolí lomů, ale nenašli ani tělo, ani sebemenší stopu po zmizelé dívce. Nakonec prý onen mládenec zakopal svou kytaru, na níž jí hrával písně o lásce, pod kamennou mohylu na dně lomu Jižní Kříž. Ta mohyla tam byla velice dlouho a stala se objektem zvláštního trampského kultu. Později zanikla, ale nedávno ji opět někdo obnovil.

Kdysi na úpatí skály pod Andělskými schody tábořili trampové a dva z nich se večer vydali strmými skalními stupni ke studánce do štoly pro vodu (tehdy ještě byla pitná, dnes už není). Nad studánkou se nachází traverza zasazená do stěny, na níž visí už zmiňovaná kolejnice a vedle železná tyč s očkem, jako provokativní nabídka k vyzvánění. Zatímco jeden z trampů nabíral vodu do nádob, ten druhý několikrát žertem udeřil do kolejnice. Sotva vyzvánění doznělo, měli pocit, že v nitru skal se něco pohnulo. Ze tmy se ozvaly kroky a stále se přibližovaly. Mladík, který vyzváněl, to komentoval posměšnými slovy, že na tyhle fóry nenaletí, protože je mu jasné, že se kamarádi z tábořiště vydali za nimi, aby je vystrašili, ale že si tady na ně počká a překvapí je. Ten druhý se však projevil jako zbabělec a dal se na útěk. Když se za okamžik vrátil nahoru s celou partou – nikdo z nich nechyběl, takže kroky v chodbě musely patřit někomu jinému – už svého druha nenašli. Zmizel. Na volání neodpovídal. Nitro skal bylo tiché a jen ozvěna opakovala jejich hlasy. Když pak náhodně posvítili na hladinu studánky, ztuhli děsem. Voda byla rudá krví a v ní ležel německý bajonet z druhé světové války. Na jeho rukojeti zřetelně četli švabachem napsaná slova: HANS HAGEN. Naplnila se tedy Hagenova kletba? Podle jiné, realističtější verze vyprávění, bylo právě náhodné nalezení starého německého bajonetu s vyrytým Hagenovým jménem ve štole poblíž studánky důvodem ke vzniku celé pověsti. A zavěšená kolejnice tu sloužila pro signalizaci dělníkům, dokud se v lomu ještě těžilo. To zní pravděpodobně, ale přesto zůstávají znepokojivé souvislosti.

Například z Bretaně je známa pověst o tom, že uprostřed temného, zakletého lesa Broceliante bývala „Merlinova studna“, vedle níž ležel plochý kámen a nad níž visel zvon; když někdo nabral vodu a vylil ,ji na kámen, způsobil bouři; když udeřil na zvon, vynořil se z hlubin drak nebo černý rytíř a vyzval ho na souboj. Ještě zajímavější je sám význam jména Hagen. Starogermánský výraz „hag“ znamenal čaroděje nebo zlého skřeta. Že by však trampové tvořili legendu na základě znalostí středověkých eposů o králi Artušovi a germánských mýtů? To se zdá nepravděpodobné. Historik a speleolog (jeskyňář) Vl. Peša ve své seminární práci o archeologické typologii jeskyň píše: „Jeskynní atmosféru naplňuje mnoho neobvyklých a mnohdy obtížně pochopitelných jevů, k nimž patří akustické a optické klamy způsobené delší přítomností v hlubších částech rozsáhlejších podzemních prostor. Mohou být způsobené činností mozku v extrémních jeskynních podmínkách, na něž nejsou lidské smysly přizpůsobeny.“ Také mnozí další speleologové potvrzují jev nazývaný „jeskynní nemoc“. Projevuje se pocitem zvláštního omámení, jako by člověk požil nějakou drogu. Někdy má pocit, že opouští své tělo. V temnotě chodeb najednou zahlédne nečekané záblesky, putující světelné body a tančící modré plaménky, jindy jako by v dálce prošla nezřetelná světélkující postava. Nečekaně se rozlehne podzemními síněmi rytmické ťukání, jako by nějací permoníci tesali skálu. Někdy to spíš připomíná údery koňských kopyt či kroky člověka v těžkých botách? Ano, možná je to jen bušení výzkumníkova srdce. Kdo ví? A je táhlý, hluboký vzdech, který občas zazní jeskyněmi, způsoben opravdu jen průvanem v úzkých skulinách?

Čím déle prý člověk setrvává ve tmě hlubokých jeskynních labyrintů, tím intenzivnější má pocit blízkosti něčeho živého. To je asi tak vše, co mohu k této stále žijící legendě napsat. Několikrát se také stalo, že různí nenechavci zcizili Hagenův zvon a odnesli si ho domů jako unikátní relikvii; zanedlouho se však nad studánkou objevila nová, čerstvě zavěšená kolejnice. A tak ten kus železa dál vyzývavě visí nad podzemním pramenem, jako by čekal na svou oběť?