Příběh se štastným koncem
Dneska jsme vyrazili s manželem na Velkou Ameriku, chtěli jsme pak projít štoly kolem Malé Ameriky. Bohužel při cestě od vody ve Velké Americe nahoru jsem si vybrala špatné místo a pod horním okrajem jsem se zasekla, zpátky to nebylo myslitelné a nahoru už to nešlo, i když to bylo jen pár metrů. Manžel pro mě nemohl.Nezbývalo nic jiného než zavolat hasiče a ti mě vytáhli nahoru a manžela poté taky. Byly to opravdu hrozné chvíle, držela jsem se skály, bez lana, cítila jsem, jak mi to ujíždí pod nohama a viděla jsem ten sešup dolů a pak voda a smrt. Tak zase bylo na Americe dnes rušno. Bylo to na protější stěně od parkoviště a těch vyhlídek. Hasiči byli skvělí, hlavně byli rádi, že taky jednou vytáhli někoho živého. Ale jak říkali, už mi mnoho nezbývalo, šlo vážně už o minuty. Ale je to tam prostě úžasné a neodolatelné.
( Autor Karel Horák )
No to je dobře že tě vytáhli živou…to je samozřejmé. Ale kvůli takovímto akcím jsou hasiči občas dost podroušení a pak na Americe pruděj…Dřívávějc jsem tam lezl bez lana taky jen tak, dneska bych ale bez horo. techniky dolu ani nahoru nešel…
Bohužel nejsi jediná, kdo takovouto volovinu dokáže udělat. Potom se nesmíme fakt divit, že kvůli takovýmto lidem se přístup do podobných míst různě zabezpečuje. A dnešním byrokratům stačí opravdu jen malá příčina. Takže- příště jen do vany a raději s výstrojí!!!
Podobný zážitek ale bez hasičů mám i já . Na čundru jsme vylézali po svahu z Velké Ameriky a mě začaly podklouzávat boty . Pohled dolů na to množství kamenných křížů mě dodal sílu a já z vypětím zatnul nehty do kamení a hlíny a pomalu se šplhal až nahoru . Byl jsem rád že jsem se nestal další obětí těchto lomů .
Kdysi jsem také byla na Velké Americe na čundru,ale poprchalo a dolů slézt bylo o držku,takže kluci to sice dali,ale já jako jediná holka po pár metrech lezla raději nahoru. Pěkně se mi klepaly nohy,ještě po 30 letech si to pamatuju. Takže je to asi pořád stejné dobrodružství. Lidi neblbněte,těch křížků už tam tenkrát bylo ažaž…