Liščí lom
Název: Liščí lom Synonyma: Foxárna, Liščárna
Dno lomu v nadmořské výšce 2.těž.patra. Na této úrovni ústí do lomu Gaislerova chodba spojující lom Modlitebna a Kamenská štola spojující s lomem Malé Kamensko a lomem Kamensko.
Souřadnice místa Liščí lom:
DMS – 49° 57′ 17″ s. š.; 14° 10′ 21″ v. d.DDD MM.MMM – N 49° 57.283; E 014° 10.350
Liščí lom
Bylo to v roce 1988 kdy jsem s partou kamarádů navštívil zakázané území Velká a Malá Amerika u Karlštejna . Procházeli jsme k lomu Liščárna kolem kamenných mohyl a já se zvědavě ptal co to je za mohylky . Bylo mi řečeno že to je k uctění přízraku , který běhá v chodbách ameriky a jmenuje se Hagen . Já tehdy trampským bohem nepolíbený jsem celý hrůzou ustrašený rychle přiložil kamínek na mohylku abych měl klid . Když pak padl soumrak nad Liščárnou a zaplál ohen začala se vyprávět legenda o Hagenovi . Popravdě řečeno skloubení té legendy a ponurého prostředí ve mě začalo vyvolávat hodně silné představy a já v tu chvíli viděl šklebící se tvář která se na mě koukala ze skalní štěrbiny ve stromech se objevovali obrysy postav a já měl hrůzu jak tu noc přežiju a jak se venku vyspím . Ještě než se šlo spát byl jsem vybrá jako nováček abych ze štoly donesl pitnou vodu . Vzal jsem tedy ešus a pomalu se vydal do tmavé štoly . Možná to byly jen mé představy snad to způsobila psychika ale já za sebou slyšel kroky a jak jsem zastavil kroky ztichly také . No krve by se ve mě nikdo nedořezal tak jsem byl vystrašený . Došel jsem k studánce a nabral vodu v tu chvíli jsem měl pocit jako by někdo vedle mě dýchal . V jedné ruce ešus v puse baterku a v druhé ruce poměrně solidní nůž . Takto vyzbrojen jsem se dal na cestu zpět a znovu za sebou slyšel to divné dýchání a zvuky kroků . Hrůzou málem počuraný jsem došel k ohni štastnej že jsem to přežil jsem si sedl ke kamarádům a ještě chvíli s nimi zpíval písničky . Usínal jsem pod převisem a u se měl nůž . Ráno jsem se probudil pojedli jsme a vydali na další tremp . Svou historku z Liščárny jsem nikdy nikomu neřekl možná to byl jen hloupej vtip kamarádů možná moje divoká představivost kdo ví možná ale legenda je tu a bude stále . TS black
byl jsem tam ze skupinou je tam stola která mezi cca 1km tak a kohat pro doboduhi
Jezdíval jsem na tramp do lomů v letech 1969 až 72 jako samotář. Hrával jsem na kytaru a tak mě vždy nějaká parta vzala sebou. Na pivo jsme chodili k bábince na Kubrychťárnu a spávali jsme na Liščárně. Byl to lom dost daleko v lesích a neotravovali tam policajti. A byla tam štola ve které byla studánka s pitnou vodou.
Jó to byly časy
Ahoj kamarádi
Na lomi a štoli okolo Malé a Velké Ameriky sem jezdil mezi 16-19 rokem.
Na Liščárně nás spalo plno bylo to skvělé místo ve štole byla studánka a nebylo třeba nikam chodit pro vodu.
Spal sem i na Sovím ráji boužel zde se pro vodu běhalo .
Spali sme i na Pusťáku zde se chodilo pro vodu do Hagenky do Hagenova jezírka.
Spalo se na ostrůvku v Malé Americe,kamarádi na jezírku měli vor noci tu byly moc pěkné voda na pití a vaření se brala z jezírka.
Ve štolách sme byly furt lezli sme všude.
V galerii na M.Americe byly tací co oknem vylezli stezku smrti nahoru na povrch lomu.
Zvonil sem na zvon a volal Hagena strach byl ale nešlo to nedělat .
Procházeli sme štoli na V.Americe,Mexiku a kanady ve štole smrti sem byl mockrát.
Spaní na V.Americe byl luxus vody dost v létě koupel byl tu jedinný problém!!.
Po deštích a v zimně se muselo do lomu po laně u Mexika ,s usárnou na zádech a žracákem to byl požitek.
Byl sem takový cvok že v létě když bylo sucho sem do V.Ameriky lezl po pěšině do lomu a takových nás tam bylo výc.
Též mám prolezlí i Alkazar u Srbska a cihelnu na upíráku mezi Srbskem a Karlštejnem.
Byly i moc smutné chvíle mnozí znás tam zůstalo na věky zaplatili cenu nejvyšší.
Pamatuji i dobu kdy kubrychťárna padla popelem,zátahy Veřejné Bezpečnosti mnozí znás skončili u p.Huňáčka na oddělení VB.
A ani to nás neodradilo.
Dnes my je 47let na trempy jezdím furt na Brdech plno cempů není i dnes po letech ty to mýsta najdu.
Letos sem byl na pusťáku vchod do M.Ameriky je mrtví ,v Liščárně sem nenašel studánku.
Byly to nádherné časy a muj sen je znovu to vše projít a za zvonit na Hagenuv zvon a zavolat ho.
Chci sy oficiálně udělat výlet do štol a zajdu pozdravit bývalé kamarády .
Mnějte se pěkně Přátelé.Jack z Loděnice u Berouna
Kdyz jsem nasla tady tyto stranky, uplne jsem si vybavila osumdesata leta. Ameriku jsem objevila nahodou a pak jsem tam pravidelne jezdila asi tri roky. Zazila jsem tam nekolik razii policajtu. Jednou nas chytli uvnitr stoly blizko Male Ameriky. Delala jsem se blba, ze jsem tu poprve a ze jsem se k temto neznamym trampum pridala ve vlaku na Karlstejn. Zkontrolovali nam obcanky, vsechno pekne zapsali, a vyvedli nas ze stoly ven, a at uz sem nikdy nechodime, ze je tu radioactivita. Chtela jsem se zeptat zdali jim ta radioactivita nenici zdravi, kdyz tady (podle jejich slov) hlidkuji kazdy vikend. Ale radsi jsem byla ticho. Ha ha ha. Pak jsme to vzali po povrchu a dorazili do Ameriky.
Jindy byla cesta stolami v pohode, ale pozdeji v noci nas policajti z okraju Ameriky vybizeli abychom vylezli nahoru. My jsem se jim jenom posmivali a volali jsme at si slezou k nam. Taky jsme jim zpivali aby se jim lepe hlidkovalo. Asi po 3 hodinach marneho premlouvani odjeli. Zbytek vikendu byl v pohode, uz se neukazali. Byl tuto noc uplnek.
Zase jindy jsem si ustlala podel okraje nahore nad Amerikou a poslouchala jak pan Vycital a jeho kolegove hraji a zpivaji trampske pisnicky dole u vody. Mezi zpevem si povidali. Byla tak tepla a jasna noc, nejenze jsem je jasne videla ale taky jsem slysela kazde slovo jejich rozhovoru.
No, zazitku bylo mnoho, nektere jsou PG 16+.
Tenkrat jsem planovala „velkou cestu“ za Zeleznou Oponu a premitala jsem o vysnenem zivote v Kanade. Ted si ziju svuj vysneny zivot v Kanade, a na Velkou Ameriku se brzy vratim coby skoroduchodkyne. Ale porad trampka. Jsem rada, ze Kubrychtovka porad stoji.