Kubrychťárna

Díky Tomášovi za poskytnutí oskenovaného výtisku Trempovin r. 1997 občasník č. 55, které níže pod článkem přikládám.

Kubrichtova bouda 1921

V listopadovém a prosincovém čísle Trampa 1996 vyšly „Pověsti Ameriky“ aneb mnoho zmateného povídání o Hagenovi. Trempoviny psaly o duchovi Hagenovi v čísle 28/1995 a o Americe píší občas další zajímavosti. Je jasné, že zážitky z vandrů na Amerikách by mohly vyprávět z poválečného období stovky či tisícovky trempů, kteří sem jezdili a jezdí. Ti starší pamatují útulnou boudu pod Velkou horou, nedaleko Vodopádů na Bubovickém potoce. V létě chládek, v zimě dřevem z kamen a pivem provoněný vzduch v místnostech spoře osvětlených knotovými petrolejkami a svíčkami na stojanech s voskovými krápníky. V prostředí zdejší hospody dokázala zahrát každá kytara snad sama, a pokud se nehrálo a nezpívalo, známí i neznámí kamarádi vyprávěli smutné a veselé, pravdivé a „skoropravdivé“ historky, zejména ze štol. K některým historkám se možná někdy příště vrátíme, ale tentokrát si povíme o samotné trempské legendární hospodě nazývané přes šedesát let Kubrychtova bouda, Kubrychťárna či na vrcholu své slávy v dobrém „u Báby“ podle stárnoucí, ale stále čilé majitelky Anny, které se vykalo a říkalo „Bábinko“.

Anna Kubrichtová

Josef Kubrychta

Osmnáctiletá Anna Svobodová si vzala za muže o tři roky staršího Josefa v r. 1921. Byla z početnější rodiny a tak její otec, částečný válečný invalida sloužící coby pošťák na Dobřichovicku,brzký sňatek uvítal. Novomanželé měli skutečně promyšlený plán: dítě až koncem příštího desetiletí, nejdříve postavit a rozběhnout svou vlastní hospodu. Záhy získali od příbuzných z blízkého Srbska malou část odlehlého pozemku, ovšem v místě nedaleko od romantických Vodopádů a na nejstarší středoevropské a velmi frekventované turisticky značené cestě (vyznačené v minulém století V. Náprstkem) spojující Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou a železnici v Srbsku. Tehdy byly všude okolo rozsáhlé smrkové lesy, takže nebyl žádný problém získat kulatinu na konstrukci a vnější stěny prostorného srubu, který postupně získal pohádkovou podobu horské srubové boudy s věžičkou a korouhví na ní. Mladí manželé nakupovali v Berouně levné bedny z dobrých prken a plechové sudy, které pouštěli po řece Berounce, v Srbsku je chytal na prám převozník a dál je dopravovali rozebrané vozíkem. Takto byl dotvořen dřevěný vnitřek, plechy byla pokryta střecha. Bouda měla v přízemí lokál s výčepem, zavíratelný salonek a velkou kuchyni. V patře byly dva velké a dva malé ubytovací pokoje. Vysokým plotem z kulatin byl obehnán malý dvorek s na sebe namačkanými záchody, chlívkem, kurníkem, králíkárnou, seníkem, dřevníkem, kůlnou a kamenným studeným sklepem. Bohužel, konkurencí podplacení úředníci udělili boudě statut tzv. kantýny, nikoliv hospody, proto se ve sklepě nemohlo chladit a hostům prodávat sudové pivo, ale jen lahvové. Změna nastala až po válce, jenže v padesátých letech manžel Bábinky ochrnul na nohy a sedm let ležel, než zemřel. Syn Mirek, který neměl příliš pohodlné dětství, odešel po základní škole na internát, brzy se oženil, usadil na Plzeňsku a na boudu přijížděl jen na návštěvu. Bábinka zvládala všechno sama, ale těžké dřevěné sudy už neutáhla, takže měla opět lahvové pivo (a ostatní nápoje) jako za první republiky.

Kubrichtova bouda 1930

Před válkou byl činný lom Amerika na kopci Rešno pro trempy neznámým i neatraktivním místem (historie Amerik vyšla v Trempovinách č. 3), dokonce se dá říci, že se trempové frekventované turistické trase záměrně vyhýbali. Bouda byla v té době klasickým pensionem pro majetnější turisty, pro hodování lovců, umělců, továrníků a pro další kratochvíle tehdejší smetánky. Za války vyhledávali útulné prostředí také Němci. Koncem války se na boudě zastavili také Vlasovci. Později při vyprávěních se Bábinka styděla, že se kvůli Němcům jejich bouda načas přejmenovala na Kubrichtovu boudu (s měkkým i). Ve skutečnosti se ovšem Kubrichtovi takto jmenovali, ale po rozpadu Rakousko-Uherska si mnozí lidé neúředně počeštili jména bez ohledu na platný rodný a oddací list. Dnes by se asi Bábinka divila, čeho jsou lidé u nás pro DM schopni.

Kubrichtova bouda 1945

Po válce byl s chutí obnoven nápis Kubrychtova bouda. Začala se měnit struktura společnosti, lapidárně řešeno, bohatých kvapem ubývalo. Postupně se začal likvidovat soukromý sektor a tak se soukromé hospody měnily na provozovny oblastních státních podniků nebo se spojily do družstev. Kubrychtovi nedobrovolně vstoupili pod Jednotu. Oficiálně už nevařili, ale myslivci přinesli vždy nějaké maso pro menší hostinu. Vařilo se i z dalších surovin, které si hosté přinesli s sebou. Jak se říká: co je pro jedny špatné, může být pro druhé dobré. V padesátých letech začali od mastňáků a paďourů uvolňovanou boudu stále více navštěvovat trempové, kteří obrazně i doslova objevovali Ameriku. Kubrychtovi byli nejdříve k „podivné mládeži“ nedůvěřiví, ostatně někdy nebylo divu při chování některých čundráků. Časem se však přesvědčili, že trempové jako celek jsou dobrá klientela. První trempové na boudě nocovali v zimě roku 1957. Největší T. O. z padesátých let zde byla T. O. Netopýr. Teprve pravý ráj trampingu tady nastal od šedesátých let za éry T. O. Kubrycht-boys a T. O. Andělka, od poloviny sedmdesátých let sem jezdily davy z Konfederace trampských osad Amerika-boys and Co., později přetvořené na hnutí Šolc-boys. Z dalších zde měli „domovské právo“ např. T. O. Černý sup z Prahy, T. O. Lenochodi z Příbrami a další osady, party a jednotlivci z Prahy, Plzeňska, Kladenska a z mnoha míst vlasti, odkud se nechalo častěji přijíždět. Obrovské množství trempů sedělo nejčastěji přes den u venkovních stolů, na trávě či u stále hořícího ohně. Starší generace dobře pamatují.

Osada, parta, která si zamluvila u Bábinky na večer salon (původně byl „večer“ ze soboty odpoledne do neděle odpoledne, po zavedení volných sobot byl „večer“ od pátku odpoledne do neděle odpoledne) si musela v lese pokácet soušky, pokud nějaké nezbyly z minula, a tyto rozřezat a naštípat pro kamna v salonu i do kuchyňského sporáku. Po setmění zavírala Bábinka vstupní dveře do boudy na pevnou závoru, a kdo chtěl ven či dovnitř musel potajmu oknem. Dveřmi na dvorek se chodilo přidávat tekutiny do často vyschlého potoka. Kdo se neznal dobře s Bábinkou nebo s uzavřenou společností, nemohl na boudě nocovat. Možná právě proto se za celé roky nic špatného nepřihodilo. Pokud nebyl zrovna „nonstop program“, spalo se v postelích a na zemi ve třech pokojích a v salonu, při mrazivém počasí zde nocovalo i půl stovky trempů. Metr široké postele v pokojích byly pro dvě osoby, např. boží oko namalované v prostředním pokoji asi často zíralo, vždyť nad jednou postelí byl namalován plačící anděl a nad druhou radující se čert. Na boudu nikdy nebyla zavedena elektřina, což připomínalo staré časy hotelů amerického Západu.

Bábinka často po celý víkend vůbec nespala – obsluhovala, vyprávěla, poslouchala písně. Litovala, že takováto zábava s tak dobrými lidmi zde nebyla již za jejího mládí. Někdy usnula v neděli večer, a probudila se až v úterý ráno. Přesto týdny o samotě se jí zdály delší a delší. V roce 1980 už vedla hospodu jen s obtížemi. „Bedny s pivem tahám snadno, ale nedokážu spočítat inventuru“, říkávala. Později, když se objevily větší zdravotní potíže, převezli ji příbuzní do domova důchodců v Dobřanech. Tam zemřela 18. 7. 1983 ve věku 80 let. Pohřbena byla ve vší tichosti v Kaznějově u Plzně.

Kubrichtova bouda 1985

Kubrychtova bouda osiřela. Ochránci přírody zabránili v osmdesátých letech znovuzprovoznění hospody, kterou chtělo mnoho zájemců. S využitím ochranářských zákonů si boudu snadno přivlastnili. Bouda záhadně shořela a počátkem devadesátých let byla postavena nová, vybavená uvnitř pro superpohodlí rozrůstajících se ochranářských skupin. Původně si chtěli ochranáři přivydělávat bufetem, ovšem nynější příjmy ze státního rozpočtu a sponzorů (golfová hřiště) dosahují ročně mnohamilionových částek, tak proč vybírat od nějakého bufetáře za nájem pár stovek Kč, né ? „Přece tu nejsme pro lidi, ale pro přírodu!“. Máte, páni ochránci přírody, asi pravdu. Bohužel.

AHOJ

Kubyrichťárna

Kubyrichťárna