Využívání vápenců Českého krasu má za sebou historii trvající nejméně 4000 let. Hlazené vápencové sekyrky a kulovité mlaty z materiálu z Prokopského údolí byly nalezeny na pohřebištích na Ohradě v Praze 5 (kolekce prof. Buchvaldka), kde byl méněcenný materiál použit snad právě pro svou dostupnost, opracovatelnost a jen symbolické využití analogické k dnešnímu zvyku dávat nebožtíkům do hrobu papírové boty. Nejstarší těžba zdejších vápenců je sporná. Pravděpodobně byly využívány již v době železné a hradištní jako struskotvorná přísada při hutnění chudých, křemitých železných rud, zvláště třetihorních železivců (ferikret sulavského typu). Pravděpodobně první olamování skal probíhalo v 9. stol. na Butovickém hradišti v Prokopském údolí pod západní skalnatou hranou ostrožny. Můžeme předpokládat, že při budování hradištní fortifikace byl využíván místní materiál z míst sice blízkých palisádě, ale volených tak, aby nedošlo k narušení přirozené obranné funkce terénu. Olámání je zde dodnes patrné, ale kromě navětralého povrchu skal schází důkazy o jeho stáří.

Těžba kamene v lokalitě Amerika má svou dávnou tradici. Již začátkem minulého století se vápenec dobýval v prostoru dnešní "Vápenky" bočním odkryvem skalního ostrohu.

S rozvojem stavebnictví a průmyslu po I. sv. válce stoupla poptávka po kvalitním vápenci. V té době již pravděpodobně existovalo několik mělkých lomů, jako např. "Starý lom u Kozolup", odkud se kámen odvážel povrchovými cestami.

V letech 1944 - 1963 postupně končila těžba v jámových lomech v oblasti Amerik mezi Karlštejnem a Bubovicemi. Opuštěné a pomalu zarůstající lomy, stejně tak jako kilometry podzemních chodeb lákaly nejenom trampy, ale také mnohé přírodovědce. Tak se o toto území začali zajímat geologové, paleontologové, botanikové, chiropterologové, ekologové ... a v neposlední řadě také speleologové. Někteří provádějí odborný výzkum, jiní hledají romantiku a najdou se i "hledači pokladů". Všichni však potřebují jednotlivé lomy a chodby pojmenovávat. Protože přístup k důlním mapám s těžařskými názvy byl téměř nemožný, je nyní běžné číst v rozličných článcích a slyšet mezi jeskyňáři, že jeskyně Amerika I. leží v lomu Amerika, Příroďák či Kazatelna. Přitom se jedná o stále tutéž jeskyni.

Při soupisu lomů, který prováděl Státní geologický ústav v této oblasti v letech 1941-1948 je celá oblast popisována jako lom "Amerika" bez podrobnějšího členění (Vachtl 1949). Je to způsobeno ještě značným roztěžením území. Lomy podrobněji nerozděluje ani Brunnerová (1974). Detailnější členění se objevují až v odborných zprávách např. (Lysenko 1978, Sádlo 1983). Členění různých autorů se navzájem velmi liší.

U některých pojmenování bylo nutné potlačit původní lomařské názvy, zvláště byl-li nový název již velmi vžitý, nebo znamenalo-li by zavedení původního názvu zvětšení chaosu například tím, že původní název pro jeden lom je nyní vžitý u jiného. V tomto případě jsou oba názvy uvedeny pouze jako synonyma.

Sběrná (hlavní) štola (též hlavní překop) :
základní článek svážecího systému, na nějž se pak napojovaly spojovací štoly z jednotlivých lomů; prostorná štola, zpevněná a často vyzděná. V obou částech lokality vede na úrovni vápenky (3. těžební patro), v západní části pak má patro i na 2. úrovni.

Průzkumná štola :

odbočka z již existující štoly, jdoucí do nadějné, z povrchu vytipované lokality. V případě, že se kvalita a uložení horniny osvědčilo, byla průzkumná štola dále rozšířena a posléze se používala jako dopravní (sběrná) štola.

Hlavní sběrná chodba
Horizontální chodba na úrovni 3. těž.patra v nadmořské výšce okolo 375 mn.m. Část chodby je na úrovni 2. těž.patra. Obě úrovně jsou navzájem propojené dvěma svážnými chodbami. Profil chodby je 2,5x2,5m a délka 2.950 m. Hlavní sběrná chodba spojovala všechny lomy na západ od úpravárenského zařízení v provozu RD Mořina. Hlavní sběrná chodba společně se Severním překopem byly využívány jako sběrné těžební chodby, po kterých byla rubanina dopravována z lomů k úpravárenskému zařízení.

Poslední odbočky z Hlavní štoly jsou vpravo Jahodová plus Velikonoční štola (Supí lom a Soví ráj) a vlevo Radiácká štola. Z té doprava zahýbá Ovčí štola na Černý a Červený lom (zával Monte Carlo) a při pokračování Radiáckou štolou a po překonání Bodyho závalu je možno se dostat k Vlčí štole - spojovací štola k Šamoťáku (zával Specialistů). Po překonání prokopaného závalu Naděje v Radiácké štole dojdeme do nejzápadnější části Hlavní štoly, k železniční smyčce a ještě kousek dál. Děkuji tímto Surikatovi za poskytnuté fotografie.

Památník připomene utrpení vězňů

M o ř i n a - Stal se symbolem krutosti a nelidskosti minulého režimu, kolem dvou tisíc převážně politických vězňů v něm trpělo v podmínkách, které si dnes dokáže málokdo představit Téměř všichni z nich skončili po několika týdnech v něm strávených v pankrácké nemocnici. Řeč je o bývalém trestaneckém lomu v sousedství Velké Ameriky u obce Mořina na Berounsku. Turisté a trampové ho znají spíše pod názvem Mexiko. Ti, kteří v něm museli strávit část svého života, mu však neřeknou jinak než Český Mauthausen. A ti, kteří přežili, se nyní rozhodli, že jako věčný apel na lidskou paměť a svědomí nechají u trestaneckého lomu vztyčit pomník. Stane se tak 30. června. "Bude to dva metry vysoký hrubě osekaný blok kamene, v jehož vrchní části bude vysekán otvor ve tvaru mříže. Přes ní se budou moci lidé dívat do lomu tak, jak ho viděli zdejší vězni," říká František Šedivý, člen předsednictva Konfederace politických vězňů. Autorem pomníku je sochař Petr Váňa.